Hynkův systém hodnocení zvláštnosti a pravděpodobnosti

Hynek kromě systému klasifikace pozorování UFO podle vzdálenosti od pozorovatele a vnějších znaků pozorování zavádí také systém pro hodnocení pozorování z pohledu zvláštnosti a pravděpodobnosti přirozeného vysvětlení. Tento systém se nazývá “Hynkovo hodnocení zvláštnosti a pravděpodobnosti” („Hynek`s Strangeness and Probability Ratings”). Tento systém Hynek představil a popsal v knize “The UFO Experience” z roku 1972 a ze eseje “UFO`s: A Scientific Debate” taktéž z roku 1972, kterou editovali Carl Sagan a Thornton Page. V této eseji uvádí následující shrnutí tohoto systému:

“Stupeň “zvláštnosti” je jistě jedním z aspektů k filtrování hlášení o UFO. Čím vyšší je “index zvláštnosti” tím více aspektů pozorování vzdoruje vysvětlen. běžným fyzikálním způsobem. Dalším významným faktorem je pravděpodobnost, že se hlášení vztahuje ke skutečné události, tedy ve zkratce, že se ta zvláštní věc opravdu stala. Tento “index pravděpodobnosti” představuje odlišný pohled, nikoliv na na samotné hlášení, nýbrž na svědka a to zahrnuje odlišná kritéria. Tyto dva rozměry mohou být použity jako souřadnice k zanesení bodu pro každé hlášení na užitečný diagram.“

Hynek dále uvádí jak přiřazuje jednotlivé hodnoty výše uvedeným kritériím.

Index zvláštnosti (“Strangeness index”)

– Kolik individuálních informací hlášení o pozorování obsahuje a jak těžké je vysvětlit, za předpokladu, že se pozorování skutečně událo.

Tedy index zvláštnosti udává počet jednotlivých znaků pozorování a míru těžkosti jejich vysvětlení. Při výpočtu tohoto indexu se bere jako předpoklad, že se pozorování vážně událo, tak jak jej pozorovatel nahlásil. Hynek popisuje přiřazení hodnot ve své knize “The UFO Experience” následovně:

“Index zvláštnosti, vyjádřeno volně, je míra toho jak podivné je hlášení vzhledem k široké klasifikaci. Přesněji, to může být bráno jako míra informací obsažených ve hlášení, jež je těžké vysvětlit běžnými prostředky. Světlo viděné na noční obloze, jehož trajektorie nemže být připisována balónu, letadlu atd. nicméně bude mít nízký index, protože, je zde pouze jeden nevysvětlitelný prvek, a to jeho trajektorie. Na rozdíl od hlášení, kde zvláštní plavidlo sestoupí na 100 stop od automobilu na osamocené silnici, které způsobí, že se vypne motor, přestane hrát rádio, zhasnou světla a zůstanou po něm stopy na zemi, bude mít velmi vysoký index, neboť zpráva obsahuje množství velmi zvláštních bodů, jež se vzpírají zdravému rozumu.“

Jak tedy bylo již napsáno, index zvláštnosti uvádí kolik neobvyklých znaků dané hlášení obsahuje. Hynek však ve svých knihách neuvádí přesný popis toho jak daným zvláštnostem přiřadit skutečné hodnoty. Což jistou mírou degraduje širší možnost použití jeho klasifikace. Neboť existuje mnoho výkladů jeho systému a každý ufolog si tento systém může vykládat po svém.

Index pravděpodobnosti (“Probability index”)

– Pokud je zde několik svědků, jaká je jejich společná objektivnost?

– Jak dobře reagují na testy k určení schopnosti určit úhlovou vzdálenost a úhlovou rychlost?

– Jak dobrý je jejich zrak?

– Jaká je jejich zdravotní historie?

– Jaké technické znalosti mají?

– Jaká je jejich pověst v komunitě?

– Jaký je jich vztah nebo náchylnost ke snaze zviditelnit se?

– Jaké je jejich zaměstnání a kolik zodpovědnosti zahrnuje?

Index pravděpodobnosti hodnotí jak pravděpodobné je, že se dané hlášení skutečně událo. Hodnotí jednotlivé svědky a míru jejich důvěryhodnosti. Hynek uvádí ve své knize příklady, které jsou uvedeny výše, ty se týkají jednotlivých svědků, ale v případě indexu pravděpodobnosti je zapotřebí brát zřetel i na jiné faktory. Hynek uvádí následující popis indexu pravděpodobnosti:

“Přiřazení indexu pravděpodobnosti ke hlášení je velice subjektivní otázkou. Začneme přiřazením důvěryhodnosti k osobám zapojených do hlášení a zkusíme odhadnout do jaké míry se svědkové mohli mýlit, vzhledem k okolnostem v té době. Faktory, které se zde musí brát v úvahu jsou, konzistence hlášení, konzistence mezi různými hlášeními stejné události, způsob jakým bylo hlášení podáno, jistota předávána od svědka k vyšetřovateli a nakonec, ten zvláštní úsudek ‘jak to všechno pasuje dohromady’“

Hynek učinil následují komentář, jak přiřazovat skutečné hodnoty:

“Ideálně, smysluplný index pravděpodobnosti vyžaduje hodnocení více jak jedné osoby. Takový luxus je jen zřídka kdy možný. … Ve své vlastní práci, jsem shledal velice snadné určit index zvláštnosti (používám 1 až 10), ale obtížné určit index pravděpodobnosti. Jistota (P=10) je samozřejmě prakticky nemožné dosáhnout, P=0 je taktéž nemožné dosáhnout, neboť takové hlášení se ani nedostanou k hodnocení. Počet svědků zapojených do hlášení, obzvláště pokud je učiněno několik samostatných hlášení, je velice přínosné. Já nepřiřazuji hodnocení větš. jak 3 hlášením, které přicházejí pouze od jednoho svědka, a pokud ano, tak musí jít o svědka s velice vysokou reputací.“

Jak již bylo mnohokrát napsáno, Hynek ve svém popisu neuvádí přesné informace jak přiřazovat hodnoty k jednotlivým indexům. Za tento nedostatek sklidil tento systém značnou kritiku od jiných ufologů. Ti kritizovali především velkou míru subjektivity v tomto systému a také nejednoznačnost toho systému. Mezi kritiky patřil například profesor Donald Menzel, nebo britský ufolog Robert Moore. Avšak ne všichni ufologové zavrhnuli tento systém, našla se také řada těch, kteří se vyjádřili tak, že Hynek byl na dobré cestě. Tito ufologové pokračovali v Hynkově práci dopracovali tento systém. Jedním, z těch kdo tento systém upravili a dopracovali byl Don Berliner.

Škála zvláštnosti a škála důvěryhodnosti Dona Berlinera

První redefinicí Hynkova systému byla definice britského ufologa Dona Berlinera. Ten přišel s vlastní škálou hodnot přiřazených jak indexu zvláštnosti (u Berlinera nazývaná “škála zvláštnosti”), tak indexu pravděpodobnosti (u Berlinera nazývána “škála důvěryhodnosti”). Tyto škály nabývají hodnoty od 0 do 10, přičemž, čím vyšší je číslo tím hlášení více zvláštní, respektive je více důvěryhodné. Berliner přiřazuje hodnoty podle následujícího přehledu.

Škála zvláštnosti („Strangeness Scale”)

0 – Identifikováno jako známý objekt nebo fenomén

1 – Noční světlo(a) bez viditelného objektu

2 – Noční objekt

3 – Denní objekt viděný v dálce

4 – Noční Blízké setkání prvního druhu (CE1)

5 – Denní Blízké setkání prvního druhu (CE1)

6 – Nejasné Blízké setkání druhého druhu (CE2)

7 – Jasné Blízké setkání druhého druhu (CE2)

8 – Blízké setkání třetího druhu (CE3)

9 – Blízké setkání třetího druhu (CE3) s reakcí na svědka

10 – Blízké setkání třetího druhu (CE3) se smysluplnou komunikací

Škála důvěryhodnosti (“Credibility scale”)

0 – Svědek postrádající důvěryhodnost

1 – Jeden průměrný svědek

2 – Více průměrných svědků

3 – Jeden významný svědek

4 – Vícero významných svědků

5 – Pozorování radarem i pouhým okem

6 – Amatérské fotografie

7 – Profesionální fotografie

8 – Amatérské video

9 – Profesionální video

10 – Živé televizní vysílání

Z výše uvedeného seznamu je velice jasné jak se jednotlivé hodnoty přiřazují. Tudíž je velice jednoduché takové hodnoty přiřadit a hodnotit tak jednotlivá hlášení. Berliner však přidává dále ještě celkové hodnocení hlášení. Toto hodnocení nazývá “Koeficient pozorování” („Sighting coefficient”) a vypočítává se vynásobením škály zvláštnosti a důvěryhodnosti. Výsledná hodnota může dosahovat čísla od 0 do 100 a čím je vyšší tím je hlášení spolehlivější a zajímavější. Sám Berliner při hodnocení 11 nejznámějších případů dochází k nejvyšší hodnotě 27 a to v případě pozorování Socorru v roce 1964.

Při podrobnějším pohledu zejména na škálu důvěryhodnosti je patrné, že daná stupnice již není příliš použitelná pro dnešní dobu. Berliner přikládá velmi vysokou mírů důvěryhodnosti fotografiím a videozáznamům. Ty považuje za důvěryhodnější než výpovědi velice vážených očitých svědků, avšak v dnešní moderní době není vůbec žádným problémem vytvořit kvalitní podvržené fotografie nebo videozáznamy. Z tohoto důvodu toto automatické přiřazování důvěryhodnosti fotografiím a videím je poněkud sporné. Avšak pokud by se stupnice lehce poupravila bylo by toto hodnocení velice jednoduše použitelné pro rychlé a efektivní hodnocení hlášení.

Doplnění Jima Speisera

Don Berliner nebyl jediným, kdo doplnil nebo rozšířil Hynekovy myšlenky. Další výzkumník Jim Speiser, zakladatel organizace PARANET, publikoval v roce 1987 v žurnálu MUFON článek. V tomto článku odkazoval na práci Dona Berlinera a souhlasil s jeho systémem. Také v tomto článku popsal systém, který již rok využívala jeho organizace PARANET pro hodnocení hlášení o UFO. Tento systém se sestává z faktoru zvláštnosti (“Strangeness Factor”) a z faktoru pravděpodobnosti („Probability Factor”)

Faktor zvláštnosti („Strangeness Factor”)

S1 – Vysvětlitelné, vysvětleno

S2 – Pravděpodobně vysvětlitelné s více informacemi

S3 – Pravděpodobně vysvětlitelné, ale se zvláštním prvkem

S4 – Zvláštní, vymyká se známým principům

S5 – Velice zvláštní, naznačuje inteligentní ovládání/řízení

Faktor pravděpodobnosti (“Probability Factor”)

– Vztahuje se k důvěryhodnosti, počtu a rozdělení svědků a ke spolehlivosti získaných důkazů

P1 – Nedůvěryhodný svědek nebo důkazy

P2 – Nedůvěryhodné, náznak podvodu

P3 – Částečně nebo středně důvěryhodné

P4 – Důvěryhodné

P5 – Vysoce důvěryhodné, téměř bez pochyb

V následném online článku Jim Spencer dává následné příklady k jednotlivým faktorům pravděpodobnosti

P1 – Známé podvody, podvodné fotografie

P2 – Opakovaný svědek, chyby ve výpovědi

P3 – Standardní, nový svědek, slabé stopy radiace

P4 – Několik svědků, pilot, jasná fotografie

P5 – Národní osobnost, několik nezávyslých svědků, video

Ve svém článku Jim Speicer přiznává, že jeho systém, oproti Berlinerovu systému, je poněkud subjektivní. V tomto má pravdu, neboť přiřazování hodnot je založeno na celkovém zhodnocení celého hlášení než na přiřazení hodnot podle jasného schématu. Tímto je omezeno použití systému pouze na hodnocení případů pouze v rámci jednoho vyšetřovatele a neumožnuje porovnání mezi více vyšetřovateli, neboť každý může přiřazovat hodnoty nepatrně jinak.

Proto je nyní otázkou jestli toto doplnění napomáhá lepšímu výkladu Hynkova systému. Podle mého názoru nikoliv , neboť míra subjektivity zůstává prakticky stejná. Každý vyšetřovatel může přiřazovat hodnoty podle svého uvažování. Proto je použitelnost opravdu limitována pouze ve vztahu ke konkrétnímu vyšetřovateli a neumožnuje porovnání mezi několika vyšetřovateli nebo organizacemi.