Robertsonova porota

Robertsonova porota byla vědecká komise, která se sešla v lednu 1953. Byla vedená Howardem P. Robersonem. Tato porota vznikla na základě doporučení Poradnímu výboru pro zpravodajství (IAC – Intelligence Advisory Committee) podaném CIA (Central Intelligence Agency) po jejím vlastním přezkoumání vyšetřování UFO provedeném v rámci projektu Blue Book (Modrá kniha). Přezkoumání provedené CIA bylo provedeno jako odpověď na vlnu pozorování UFO, převážně v oblasti Washingtonu D.C. v průběhu léta 1952.

Porota byla informována o aktivitách armády USA a rozvědky, proto byla zpráva nejprve označena jako „Tajná“. Později byla odtajněna. Závěrečná zpráva Robersonovy poroty konstatovala, že UFO nejsou přímou hrozbou pro národní bezpečnost, ale mohla by představovat nepřímou hrozbu tím, že by hlášení mohly zahltit běžnou armádní komunikaci, kvůli velkému zájmu veřejnosti. Většina hlášení o UFO, jak bylo ve zprávě uvedeno, by mohla být vysvětlena jako chybné interpretování běžných vzdušných objektů a zbývající zprávy by mohly být vysvětleny stejným způsobem, kdyby bylo provedeno další vyšetřování.

Robertsonova porota doporučila, aby byla provedena veřejná osvěta tak, aby byl snížen veřejný zájem o tento fenomén. Tím by se snížilo riziko záplavy obranných systému letectva hlášeními v kritických časech. Také bylo doporučeno, aby byly monitorovány civilní UFO skupiny. Závěrečná zpráva Robersonovy poroty byla obsažena v mnohem větší interní zprávy CIA zpracované F.C.Durantem, důstojníkem CIA, který sloužil jako tajemník poroty. Tato zpráva běžněji známá jako „Durantova zpráva“, obsahovala shrnutí aktivit panelu a jeho závěry.

Pozadí vzniku Robertsonovy poroty

V roce 1952 byl zaznamenán znatelný nárůst počtu hlášení UFO přijatých projektem Modrá Kniha (Blue Book), který byl v té době pověřen vyšetřováním těchto zpráv. Tato vlna zahrnovala i hromadně nahlašovaný incident nad Washingtonem D.C. v červenci 1952, o víkendech 19.-20. a 26.-27. července. Historik CIA Gerald Haines poznamenal: „Masivní nárůst pozorování nad USA v roce 1952, obzvláště v červenci, znepokojilo Trumanovu administrativu. 19. a 20. července radary na Washingtonském Národním letišti a na Andrewsově letecké základně zaznamenaly záhadné odrazy. 27. července se odrazy znovu objevily. Letectvo vyslalo stíhací letouny, aby tyto odrazy prověřily, ty ale nic neobjevily. Nicméně tento incident vyvolal palcové titulky napříč celou zemí. Bílý Dům chtěl vědět co se stalo …“ Spojitost zájmu Bílého Domu se shoduje s telefonním hovorem kapitánu (později majorovi) Edwardu Ruppeltovi, toho času řediteli projektu Modrá kniha (Project Blue Book), od brigádního generála Landryho, Trumanova poradce pro armádu, dne 28. července s dotazem, co zapříčinilo hlášení z Washingtonu z předchozích dnů.

Dne 29. července 1952 ve zprávě pro Zástupce ředitele výzvědné služby, úřadující zástupce ředitele pro vědeckou rozvědku Ralph Clark poznamenal: „V posledních několika týdnech bylo nahlášeno několik radarových i vizuálních hlášení o neidentifikovatelných létajících objektech. Přestože tento úřad udržuje neustálé zkoumání takovýchto nahlášených pozorování během posledních 3 let, speciální vyšetřovací komise byla svolána, aby prověřila tyto hlášení k dnešnímu dni. D/CI (Directory of Central Intelligence – Ředitelství CIA) se bude účastnit studie s D/SI (Directory of Scientific Intelligence – Ředitelství vědecké rozvědky) a závěrečná zpráva by měla být hotova kolem 15. srpna.“ Toto je první písemná zpráva o studii CIA, která vedla ke vzniku Robertsonovy poroty. 

Přesný původ rozhodnutí ustanovit tuto komisi není jasný. Tvrzení, že studie byl zahájena na žádost prezidenta podané u Národní Bezpečnostní rady se jeví jako nesprávná. Žádná schůzka Národní Bezpečnostní rady se v relevantních termínech neuskutečnilo a prezident byl mezi 27. a 28. červencem v Kansasu, odpočíval po účasti na kongresu Demokratické strany 26. července. Zpráva Rapha Clarka z 29. Července obsahuje poznámku pod čarou o schůzce „OSI:FCD:RLC mtw (28July52)“. Tato poznámka by mohla být odkazem na schůzku 28. července 1952 mezi F.C. Durantem a Clarkem o tomto tématu. Rozhodnutí uskutečnit studii CIA se jeví, že bylo vydáno někdy kolem 28. července, ačkoliv zapojení Ředitele CIA ve studii a Hainesova reference k zájmu Bílého Domu naznačuje, že schůzka FCD:RLC nebyla samotným formálním rozhodnutím. Rozhodnutí se jeví, že bylo provedeno jako operační rozhodnutí mimo formální strukturu jako schůzka Národní Bezpečnostní rady, tak jak bylo běžné v urgentních záležitostech.

Analýza CIA byla široce skeptická ohledně možnosti, že některé hlášení o UFO mohou reprezentovat mimozemské nebo pozemské (Americké nebo Ruské) objekty, upřednostňující hypotézu, že v současnosti nevysvětlené hlášení byly chybně identifikované konvenční objekty nebo přírodní fenomény. V interním dokumentu CIA datovaném 19. srpna 1952 analytici poznamenali:

„Jako shrnutí diskuze, bych chtěl zopakovat, že tři hlavní teorie vysvětlení: vývoj USA, vývoj Ruska a vesmírné lodě – důkazy o faktu nebo logika jsou tak silně proti těmto teoriím, že nejsou v současné sobě nic víc, než pouhé spekulace. Nicméně je důležité, že jim věří velké množství lidí, bez ohledu na to, jaké bude oficiální stanovisko. Celá tato aféra dokládá, že existuje velké procento populace, která je mentálně uzpůsobená přijmout neuvěřitelné. Tím pádem přicházíme ke dvěma nebezpečným bodům, které v situaci mezinárodního napětí, má silné důsledky na Národní bezpečnost“

Analýza došla k poznatku o absenci tohoto tématu v Sovětském tisku, což lze považovat za politickou pozici a zdůrazňuje „otázku proč a zda nelze tyto pozorování nelze použít z hlediska psychologického bojiště ofenzivně nebo defenzivně. ‘ Letectvo si je vědomo této možnosti a vyšetřovalo několik civilních skupin, které byly založeny, aby sledovaly toto téma. Jedna – Civilian Saucer Committee (Civilní komise pro létající talíře) v Kalifornii má značné zdroje, silný vliv a redakční politiku v několika novinách a její vedoucí členové mají sporné konexe. Letectvo tuto skupinu sleduje, protože má sílu vyvolat masovou hysterii a paniku. 

Možná bychom my měli, z výzvědného hlediska, sledovat náznaky Ruských snah využít současné americké důvěřivosti.Nebo ještě větší význam má druhé nebezpečí. Náš vzdušný varovný systém bude nepochybně vždy závislí na kombinaci radarového průzkumu a vizuálního pozorování. Dáváme Rusku možnost zasáhnout nás vzdušným útokem, v jakoukoliv chvíli, mohou zde být tucty oficiálních neidentifikovaných a mnoho neoficiálních pozorování. V případě útoku, jak budeme okamžitě schopni rozlišit skutečnost proti fantomu?

Tyto dvě obavy – možnost psychologického bojiště a přetížení vzdušného obranného systému, byly sepsány v memorandu pro Ředitele CIA, generála Waltera Bedella Smithse dne 11. září 1952. Toto memorandum poznamenalo, že přestože výzkum Letectva USA byl adekvátní případ od případu, ale nezabývalo se základními otázkami rychlé pozitivní identifikace hlášení. „studie se nepokusila vyřešit základní aspekty problému, kterými jsou určení jisté povahy fenoménu, který způsobuje tyto pozorování nebo objevit prostředky, kterými způsobují své vizuální a elektronické efekty, tak aby mohli okamžitě identifikovány. Naše porota konzultantů tvrdí, že tato řešení by mohla být nalezena okraji nebo za hranicemi současného fenoménu.“ Memorandum pokračovalo s dalšími doporučeními.
  • Ředitel CIA podá zprávu Radě pro Národní bezpečnost bezpečnostní důsledky problému létajících talířů s požadavkem, že podle jeho statutární koordinační autority, ředitel CIA bude zmocněn ustanovit napříč příslušnými agenturami v rámci i mimo vládu, vyšetřování a výzkum nezbytný k vyřešení problému okamžitého pozitivního identifikace „neidentifikovaných létajících objektů“.
  • CIA podle svých přidělených povinností a ve spolupráci s poradním výborem pro psychologickou strategii okamžitě vyšetří možné ofenzivní i defenzivní využití fenoménu pro psychologické bojiště, jak pro, tak i proti USA. Všechny agentury pověřené vnitřní bezpečností USA budou informovány o nálezech ovlivňující jejich pole působnosti.

Nicméně 13. října 1952 bylo vydáno memorandum od zástupce ředitele pro koordinaci Jamese Rebera pro Zástupce ředitele CIA argumentoval, že základní výzkum ohledně otázky pozitivní identifikace mělo za úkol Ministerstvo Obrany USA a tím pádem by vyšetřování Sovětské znalosti fenoménu mělo být „primárním zájmem“ CIA „je velmi brzy ve světle současného stavu znalostí ohledně Létajících talířů, aby plánovači psychologického vedení boje, jak by USA mohly využit Létající talíře proti nepříteli. „Reber došel k doporučení, že když „rozvědka podá Národní odhad o Létajících talířích bude zde čas a základ pro veřejnou politiku zmírnit nebo zdržet masovou paniku“.

Již v analýze CIA z 15. srpna bylo navzdory jejím celkově skeptickým závěrům uvedeno: „Pozorování UFO nahlášené v Los Alamos a Oak Ridge se událo v době, kdy bezdůvodně stoupla radiace pozadí. Tady jsme vyčerpali všechna zvláštní vysvětlení, která by byla přijatelná a také nám zbývá množství neuvěřitelných hlášení od věrohodných svědků.“ 2. prosince 1952, zástupce ředitele CIA Chadwell poznamenal: „ Poslední hlášení doručená CIA naznačují, že další postup byl žádoucí a bylo uskutečněno další setkání znalci A-2 a personálem ATIC (Air Technican Intelligence Center) 25. listopadu 1952. Tehdy nás hlášení o incidentech přesvědčily, že se zde něco děje, co vyžaduje okamžitou pozornost. Detaily některých těchto incidentů byly diskutovány mezi AD/SI a DDCI. Pozorování objektů ve velkých výškách cestující velkou rychlostí v blízkosti obranných instalací USA jsou takové povahy, že nemohu výt přisouzeny přírodním fenoménům nebo známým typům vzdušných prostředků.“

Chadwellovo memorandum z 2. prosince 1952 obsahovalo návrh doporučení pro Radu Národní bezpečnosti, které obsahovalo: